Poselství Vánoc s jeho něžností a hloubkou prožívá každý z nás sice s různou intenzitou a akcenty, ale
na tom zásadním se jistě shodneme: V Ježíši Kristu sestoupil Bůh na zem a s ním i jeho království
neboli NEBE.
Vzpomínám si na Vánoce, kdy jsem z kazetového stropu kaple spustila na nitkách množství
háčkovaných škrobených hvězdiček. Nacházely se ve všech výškách, takže se jimi musely sestry
doslova proplétat na cestě ke své lavici. Nazvala jsem tu atrakci tenkrát „Nebe na zemi“. Samozřejmě
chápu, že ne všechny tento způsob dokáže povznést ke kontemplaci Kristovy sebedarující lásky.
Mnohem lepší a všeobecně rozšířený způsob, jak tuto klíčovou událost naší spásy smyslově přiblížit,
je zhotovování betlémů z různých materiálů a prvků. Při pohledu na prostotu betlémské jeskyně, a
přitom vyzařující pokoj ze scény tam se odehrávající, nás naladí k vnímání nadzemského.
Díky našim komunitním oslavám Vánoc znám ještě jeden způsob, jak „Nebe na zemi“ zakusit. 24.
prosince večer s námi zasedají ke stolu další lidé. Jsou jimi ti, kteří postrádají vlastní rodinu, blízkou
osobu, mnozí nemají pravý domov, někdy ani střechu nad hlavou.
Tito lidé ze svých zkušeností dobře vědí, že nejsme bytosti soběstačné, nejsme pány nad životními
situacemi, zakusili pád a vlastní omezenost. Jenže právě taková pozice otvírá člověka na Boha, tam
Kristus ve svém milosrdenství nachází místo. V našich štědrovečerních hostech k nám přichází Ježíš,
dívá se na nás z jejich očí, je tak blízko! A s Ním i nebe!
Tito lidé nás takto obdarovávají a my je taky. Teda doufám, že i z naších očí mohou Ježíše vyčíst. Platí
tu pravda, že milosrdenství není nikdy záležitostí jednostrannou, jak píše Jan Pavel II. ve své
encyklice.
Sedíme kolem jednoho stolu, přes rozdílnost životních cest a osudů tvoříme jedno společenství, které
bych neváhala přirovnat ke společenství tehdejších nenápadných svědků betlémské události.
Pestrost osazenstva se odráží i v pestrosti pokrmů. Měli jsme tu kromě kapříka s bramborovým
salátem i oplatky s medem a česnekem, barszcz czerwony z uszkami, kapustnicu, bobálky, кутю nebo
podkrkonošské chlupačky s houbami. Samozřejmě nechybí zpěv koled.
Tedy nic zvláštního – večerní přítmí, světlo svíček, tradiční bezmasé pokrmy, jeden stůl, ticho a zpěv,
úsměvy a pohledy. Nerozebíráme vznešená teologická témata, tak jako u betlémských jeslí nikdo
nevedl katechezi. Jen se snažíme pozorně dívat, naslouchat a vnímat srdcem- On přichází, rodí se,
obdarovává ….. NEBE NA ZEMI.
s. M. Ludmila Matysková ISMM





