Svátek Milosrdenství vyplynul z mého nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích.

(Dn 699)

Toužím, aby byl …

V Deníčku sestry Faustyny nacházíme čtrnáct zjevení, během kterých se Pán ježíš zmiňuje o svátku milosrdenství. Poprvé se tak stalo v souvislosti s obrazem Božího milosrdenství.

“Toužím, aby byl svátek Milosrdenství. Chci, aby ten obraz, který namaluješ štětcem, byl slavnostně posvěcen o první neděli po Velikonocích; tato neděle má být svátkem Milosrdenství.”

(Dn. 49)

Ježíš také v dalších zjeveních vysvětlil, proč touží, aby byl tento svátek ustanoven.

“Ačkoliv jsem tak hořce trpěl, duše hynou. Dávám jim poslední záchranu - svátek mého milosrdenství. Jestliže nevzdají chválu mému milosrdenství, zahynou na věky.”

(Dn. 965)

Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. Mé milosrdenství je tak veliké, že jím nepronikne žádný rozum, ani lidský, ani andělský, za celou věčnost. Vše, co existuje, má svůj původ v nitru mého milosrdenství. Každá duše, jež má ke mně vztah, bude po celou věčnost rozjímat o mé lásce a mém milosrdenství. Svátek Milosrdenství vyplynul z mého nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích. Lidstvo nedojde pokoje, dokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství.

(Slova Pána Ježíše, Dn. 699)

Příprava na svátek

Přípravou na tento svátek je novéna, která spočívá v modlitbě korunky k Božímu Milosrdenství během devíti dní. Novéna začíná na Velký pátek, čímž podtrhuje spojitost mezi tajemstvím vykoupení a Božím milosrdenstvím. „V této novéně,“ slíbil Pán Ježíš, „udělím duším veškeré milosti.“ (Dn. 796)

Mezi lidmi je rozšířena také novéna k Božímu Milosrdenství zapsaná v Deníčku sv. sestry Faustyny, v níž každý den přivádíme k Bohu jinou skupinu duší. Tuto novénu se můžeme modlit, ale nemůžeme se spokojit pouze s ní, protože Pán Ježíš touží, aby svátku předcházela novéna skládající se z korunky k Božímu Milosrdenství.

Způsob slavení

V tento den má být obraz Božího Milosrdenství slavnostně posvěcen či veřejně uctěn. Kněží mají mluvit kázání o Božím milosrdenství a vzbuzovat důvěru v duších lidí.

Věřící by měli tento den prožívat v duchu úcty k Božímu milosrdenství, tedy v postoji důvěry vůči Bohu a postoji milosrdenství vůči bližním. „První neděle po Velikonocích je svátkem Milosrdenství, ale musí zde být i skutek“ (Dn. 742). Měli by být ve stavu milosti posvěcující a přistoupit ke svatému přijímání.

Historie svátku

Svátek Milosrdenství slavila se souhlasem svých zpovědníků nejprve sama sestra Faustyna už v roce 1934. Tak to bylo i po následující roky, během kterých se Michał Sopoćko snažil teologickou cestou přesvědčit církevní prostředí o potřebě takovéhoto svátku. Úloha sestry Faustyny spočívala především v modlitbě a přinášení obětí na tento úmysl. Ve svých snahách neustával P. Sopoćko ani po smrti sestry Faustyny. Cesta ke splnění tohoto Ježíšova přání však nebyla snadná ani rychlá.

Ctitelé Božího Milosrdenství se horlivě modlili o ustanovení tohoto svátku a posílali petice církevním představeným. První neděli po Velikonocích se spontánně shromažďovali v kostelech a velebili Boha v tajemství jeho nekonečného milosrdenství.

  • Krakovský metropolita František kard. Macharský Listem na postní období roku 1985 jako první zavedl ve své diecézi svátek Božího Milosrdenství. Zanedlouho ho v tom následovali jiné diecéze v Polsku.
  • Apoštolský stolec vydal 23. ledna 1995 dekret, jenž dovoloval slavit svátek Božího Milosrdenství ve všech diecézích v Polsku.
  • V roce 2000 během svatořečení sestry Faustyny, Svatý Otec Jan Pavel II. ustanovil tento svátek pro celou církev.

O tom svátku ... nemám ani stínu pochybností, je to výrazná Boží vůle. Skrze nás začal Bůh svoje dílo, a kdo je dokončí, toho se nemusíme dočkat, ale máme nyní dělat to, co je v naší moci, nic víc.

Z dopisu s. Faustyny P. Sopoćkovi