Snažíme se světu ukazovat Boha,

který se sklání ke každému člověku, ať je jakýkoliv.

Za svou patronku jsme si zvolily Marii – Matku Milosrdenství,
neboť Maria zná nejlépe tajemství i cenu Božího Milosrdenství.

m. Teresa Rondeau

Teresa Rondeau (1793 – 1866) pochází z francouzského Laval. Tato aktivní mladá žena vedla prádelnu, v níž zaměstnávala cca 40 dalších žen. Byla velmi zbožná a zaangažovaná ve farnosti. Nezávisle na sobě se na ni okolo r. 1816 obrátily tři různé osoby, jestli by si do své péče nevzala čerstvě navrácená děvčata z ulice. Tak začala pracovat se šesti děvčaty, brzy jich však začalo přibývat. Její zpovědník – jezuita – ji nasměroval do Bordeaux k Tereze De Lamourous, kam následně odjela na půl roku. V Bordeaux pod vedením Teresy de Lamourous velmi dobře fungoval Dům milosrdenství pro takovéto ženy a dívky. Roku 1818 tedy podle vzoru domu v Bordeaux vznikají sestry Milosrdenství a Dům milosrdenství také  Laval.

  • Duchovním základem díla v Laval byla pravda o Božím milosrdenství – v dochovaných dokumentech čteme: „Náš Pán Ježíš Kristus, jehož milosrdenství nezná hranic, dával vždy najevo touhu přivádět k pokání duše upadlé a pyšné; plný dobroty vůči nim, jim udílí nejen odpuštění hříchů, ale také potřebné milosti k růstu a vytrvání v Jeho lásce.”
  • Řeholní rodina Terezy Rondeau se měla vyznačovat dvěma ctnostmi: bezhraničnou láskou a radostným svěřením se Boží prozřetelnosti (čili důvěrou vůči Bohu). Také mezi sestrami a chovankami měla panovat vzájemná důvěra.

m. Tereza Potocká

Kongregaci sester Matky Božího milosrdenství založila ve Varšavě 1. listopadu 1862 Teresie Ewa Potocká (1814-1881) jako samostatnou a nezávislou řeholi. Pro své společenství nalezla vzor v práci Matky Teresie Rondeau (1793-1866) a jejím Domě Milosrdenství v Laval, proto je Matka Rondeau uznávána jako spoluzakladatelka Kongregace.

  • Takto definovala sestry, které byly přijímány do Kongregace: hlavní podmínkou byla láska ke svěřeným děvčatům, sestry se jich neměly bát ani štítit. Sestry si měly být vědomé, že jsou pomocnicemi Krista v díle záchrany duší, které vykoupil svou krví. Sestry si měly být vědomé, že jejich práce se opírá na díle, které konal Ježíš, zvláště na jeho oběti na kříži.
  • Od sester z Francie převzala i úctu k Panně Marii Matce Milosrdenství a ta se stala hlavní patronkou sester také v Polsku.
  • Tereza Potocká přijímala všechna děvčata, která prosila o přijetí, její prioritou bylo je uchránit od hříchu. Často opakovala slova: „Kéž bych svou prací mohla spasit alespoň jednu duši. Copak je to malá věc, spasení jedné duše?“

sv. Faustyna Kowalská

Když v roce 1925 Helenka Kowalská (1905 – 1938) vstoupila do varšavského domu, měla Kongregace v Polsku již 9 klášterů, přibližně 200 sester a asi 800 děvčat ve své péči. Prošla řeholní formací ve stejném duchu, jako všechny ostatní sestry. Její život však byl obohacen vizemi a setkáním s Ježíšem, který jí svěřil speciální poslání. Žila plně charizmatem své Kongregace, který však rozšířila a obohatila. Byla proto uznána za její duchovní spoluzakladatelku.

  • Její duchovní život je založen na důvěře k Bohu a praktikování milosrdenství vůči bližním. V Deníčku sestry Faustyny praktikování milosrdenství vůči bližním nabírá nový hluboký teologický význam – stává se prostorem, v němž se lze sjednocovat s Kristem. Nejde o to, abychom lidem prokazovali svoje milosrdenství, ale o to, abychom jim dávali zakusit milosrdenství Boží. Skrze nás se mají setkat s milosrdným Bohem. My se máme „proměnit“ v milosrdenství Boží (viz modlitba s. Faustyny)
  • To, co nám předala s. Faustyna, jako je obraz BM, korunka, svátek a hodina mil., je pro církev obohacením a jedná se svým způsobem o něco nového. Vše je však v harmonii s duchovní cestou Kongregace. Vede nás k tomu, abychom poznávali Boží milosrdenství, přijali je a stávali se milosrdnými (činem, slovem a modlitbou)

Poválečné změny

Krátce po smrti sestry Faustyny přichází druhá světová válka, posléze vzniká samostatné Polsko v nových zeměpisných hranicích a za nedlouho pod vedením komunistů nastaly pro naše kláštery velmi těžké časy. Výchovné ústavy byly sestrám odebrány – sto let od založení r. 1962 byl odebrán poslední ústav, zestátněny byly i pozemky.

Nastal čas, kdy sestry byly odtrženy od svého původního díla a bylo třeba hledat svou identitu v nových podmínkách a v pracích, které jim bylo dovoleno dělat – sestry se snažily přijímat všechny práce spojené nějakým způsobem s prokazováním milosrdenství (psychicky nemocní, postižené děti).

Vzniká prostor pro nové propojení prvotního charismatu se spiritualitou sestry Faustyny. Sestry také přijímají za své heslo „Ježíši, důvěřuji Ti!“ Do každodenních modliteb v klášterech se přidává korunka k Božímu milosrdenství a modlitba v Hodinu milosrdenství. Sestry začínají šířit úctu k Božímu milosrdenství formou přednášek, konferencí, publikací atp.

Úcta k Božímu milosrdenství je dnes známá na celém světě také hlavně díky posledním papežům, kteří vyzývají v duchu spirituality s. Faustyny k obnovení důvěry vůči Bohu a aktivnímu činění milosrdenství vůči bližním. Je důležité nezapomínat, že Boží milosrdenství není „něco“, ale živý a láskyplný vztah k druhému.

Po pádu komunismu

Po pádu komunismu se uvolnily hranice také v Polsku a sestry tak mohly odpovědět na pozvání do jiných zemí. Začaly tak postupně vznikat malé zahraniční komunity čítající 2-4 sestry pocházející z různých národů. Dnes můžete naše sestry potkat zde:

  • Bělorusko – Postavy, Sziławiczi
  • Brazílie – Rio de Janeiro
  • Česká republika – Dvůr Králové nad Labem
  • Itálie – Řím
  • Kazachstán – Pietropawlowsk, Tajynsza
  • Kuba – Camaguey
  • Polsko – zde máme více jak 20 klášterů, z nichž nejznámější je v Krakově – Łagiewnikach
  • Slovenská republika – Košice, Nižný Hrušov
  • Ukrajina – Tawrijsk
  • USA – Boston, Washington

Sestry také odpovídají kladně na pozvání na různé zahraniční konference či setkání ctitelů Božího milosrdenství. Organizují duchovní obnovy v různých jazycích.